Pro moji tvorbu je zásadní lidské měřítko. Šperk vnímám jako architekturu těla. Skrze prostorové instalace se pokouším vybízet člověka k pohybu a k vlastnímu uvědomění. V současnosti hledám svou polohu na rozhraní tance, divadla a performance. Zajímá mě hranice mezi civilním pohybem a tancem. Jaký je rozdíl mezi tanečními kroky a chůzí? Kde je hranice mezi přirozeným pohybem a pózou? Záleží pouze na úhlu pohledu?

Například ve stojce musí být člověk přítomný. Na chvíli se mu jakoby zastaví čas. Aby tento pocit mohl vnímat i pozorovatel, je potřeba se zaměřit na ty nejjemnější nuance pohybů a zvuků. Během pozice ve stojce je na dlani neuvěřitelné napětí. Dlaň nemůže být nikdy v klidu, protože ve chvíli, kdy se tělo uklidní, tak spadne.