Člověk jako součást životního prostředí a krajina jako součást vlastního já. Absence dramatu jedince střídá drama environmentálního žalu, samoty a přítomnosti monokultury. Hledání východisek výtvarných, ale i společenských a ekologických prostřednictvím krajinomalby, objektu, instalace, performance, happeningu nebo ekologického aktivismu. Mezioborový přístup jako odpověď na monokulturní jednání a jeho důsledky nejen v krajině, ale také uvnitř nás samotných.