Ideální plán je naplněním možností. je nadechnutím, iniciativním urba­nismem. Neznamená zbavit se všech problémů. Spočívá v posílení toho, v čem je město jedinečné.

Rybníky? Akropole?

Výzva prázdného mezi?

Nic víc.

Ještě něco?

Daleké výhledy k horám.

Propojuji hodnoty skrze osy, průtahy, nové bloky. Definuji hranice města: přímočaře a konkrétně. Takové, jež udrží výhody bydlení ve městě: bezpečnost, technickou infrastrukturu, hromadnou dopravu…

Co znamená vidět dopředu? Jak budeme uvažovat za deset, dvacet, padesát let? Neplánuji podle soudobých politických či urbanistických trendů: ty jsou pouhou podmnožinou návrhu, jednou z variací. Město bude nadále zažívat etapy pravicové i levicové, liberální i rovnostářské, doby růstu i stagnace, zahušťování i rozmělňování. Ideál musí tuto dialektiku pojmout.