Mizení. Pohyb. Obrazy, které se vtiská­vají do paměti – jedinečné, po chvíli zapomenuté pod vrstvami dalších vjemů. Neustálé vymývání i vrstvy, které ulpěly a už nejdou odstranit…

Jedním z témat, k nimž se vracím, je vedle krajiny i paměť a její nedostatky – ať už šlo o rodinnou historii, obrazy, které míjíme při rychlé jízdě krajinou, nebo digitální obrazy, které uvízly nenačtené při nedostatku paměti počítače. Projevuje se i v diplomové práci, zaměřené na zkoumání vlastního prostoru. Kde jsou hranice našeho teritoria a co určuje pocit, že se v něm nacházíme? Vztah k místu, lidé, nebo obrazy v podvědomí, které možná mají s realitou společného méně, než si připouštíme? Může být teritoriem i sám obraz, v němž zůstávají otisknuty všechny naše prožitky i to, čím prošel on sám?