Daniela de Luna se ve své tvorbě dotýká nejrůznějších oblastí, jako je hudba, móda, video, performance nebo tetování. Tato šíře záběru se zpětně promítá do jejích expresivních obrazů, do nichž vkládá i určité osobní narativy; ty však nechává otevřené divákově imaginaci. Její obrazy působí jako proud kontrolované energie, sjednocující malbu i aplikace drobných předmětů do jednoho celku, který je přes veškerou syrovost až překvapivě harmonický. Právě asamblážované prvky obrazy často pointují a napovídají, jakým způsobem je číst.