V instalaci Barbory Kropáčkové se video promítané do komplikovaného geometrického prostoru pojí s literárním textem, skleněnými objekty a hudbou. Vzájemná provázanost jednotlivých prvků odráží komplexnost autorčiny výpovědi: tragický osud Sudet je zároveň pozadím, na němž se odehrávala historie její rodiny, zatímco tristní současnost tohoto regionu souvisí s traumaty minulosti a problémy současného světa – jako by například ekologická krize nebo národnostní nesnášenlivost byly jen ozvěnou toho, co se zde událo v druhé půli 20. století. Proměny doby se podepsaly i na zdejší sklářské tradici, kterou pro autorku ztělesňuje její dědeček. Záběry doprovázející emotivní kontemplativně pojatý text pochází především z Nového Boru, kde vyrostla, a z Ústí nad Labem, kde působí nyní. Některé z nich přímo odkazují k místům minulých i nedávných tragédií, mimo jiné k mostu Edvarda Beneše a Matiční ulici v Ústí nad Labem nebo k baru v Novém Boru, kde se v roce 2011 odehrál mačetový útok, který vyvolal rasové nepokoje.