Malba Jakuba Čušky představuje další příspěvek k internacionálnímu stylu figurální malby, vymezenému dvěma póly – rumunskou Kluží a německým Lipskem –, k němuž v posledních letech zajímavě přispěla i řada solitérů v zeměpisných oblastech nacházejících se mezi nimi. Také Čuškovy obrazy, provedené suverénním malířským stylem, v němž zvládá i obří formáty, jsou naplněny neurčitě ponurou atmosférou. Zpravidla vycházejí ze spojení dvou disparátních postupů – na jedné straně iluzivního realismu a na druhé amorfnosti, skicovitosti a nedokončenosti. Hlavní signum této série ovšem spočívá v tom, že autor postavy zobrazuje jako siluety, někdy dokonce vyplněné jiným motivem. Tato symbolika opět navozuje určité zneklidňující asociace, které však Čuška záměrně nekonkretizuje, a nechává tak na divákovi, aby si do obrazů dosadil vlastní významy.