Diplomovou práci Dagmar Kropáčové Morové tvoří soubor figurálních soch a portrétů, tedy tradiční sochařské žánry. Autorka se však realistické zobrazení snaží přehodnocovat a doplňovat dalšími postupy, které už mají konceptuální povahu a zároveň se stále vztahují k sochařské praxi. Jejím cílem není vyjádřit objektivní podobu člověka, nýbrž svou vnitřní představu o něm. Figurální sochy, který se na výstavě nachází v několika verzích, postupně oprošťovala od vnější popisnosti při maximálním zachování původního výrazu. Odlitky pochází z jednotlivých fází tohoto procesu – de facto tedy z jednoho základu, který se proměňoval v čase. Na výstavě jsou pak propojeny do jediné sochařské instalace. Podobným způsobem je pojednána i druhá část diplomové práce, založená na portrétech. Přestože každý z nich má své autonomní kvality a fungoval by i samostatně, vytvořila z nich dynamickou konfiguraci působící jako zobrazení davu.