Během ateliérové praxe v kadaňském kostele Čtrnácti svatých pomocníků autorku zaujala problematika nástěnných maleb, kterou se poté zabývala v diplomové práci. Zkoumala pojiva pro retuše z hlediska jejich stálosti, odstranitelnosti a vlivu na propustnost zdi. Dále restaurovala barokní polychromovanou plastiku Světice ze Smečna, jejíž umístění v exteriéru vedlo ke ztrátě značné části polychromie a zkřehnutí zbývajících fragmentů. Restaurátorský zásah především spočíval ve zpevnění poškozené vrstvy a očistění povrchu. Na obraze Polibek od Otakara Mrkvičky (1940) Píšťková řešila situaci, kdy se vrstva malby pod vlivem vysoké teploty celoplošně vzedmula do křehkých puchýřků. V případě portrétu Karla Burkharda van der Klee z poloviny 18. století bylo nutno scelit protrhané plátno a odstranit druhotné doplňky.