Instalace Jakuba Rajnocha tematizuje filmovou projekci, tedy něco, co návštěvníci kin logicky pomíjejí jako pouhý technický předpoklad pohyblivého obrazu. Autor divákovu pozornost naopak přesouvá k samotnému médiu projekce, jímž je prostor mezi projektorem a projekčním plátnem. Jeho instalaci tvoří několik projektorů vzájemně propojených optickými vlákny. Každý z projektorů promítá vlastní obrazovou stopu; některé z nich však nemají lampy a světlo do nich přivádějí právě optická vlákna v podobě projekce z jiného projektoru. Dochází tak manipulaci celého procesu filmové projekce, jež v mysli diváka navozuje otázky, co na plátně vlastně vidí.