Rituály spojujeme především s náboženskou praxí, ale rituální chování se vyskytuje i v moderní sekulární společnosti tam, kde bychom ho nehledali. U lidí postižených obsedantně kompulzivní poruchou (OKP) se totiž objevuje tendence vztahovat se k okolnímu světu prostřednictvím ustá- lených ceremonií, jejichž narušení vyvolává úzkostné stavy. Tématem triptychu Kláry Sedlo, jež má s touto nemocí sama zkušenost, jsou tři příklady takového chování. První zobrazuje známý projev OKP – snahu organizovat si svůj život a své prostředí podle striktního řádu. Za druhým obrazem je příběh kamarádky, která mimo svůj domov trpí obsesí zaznamenávat si, kolikrát navštívila jednotlivé místnosti, a snažit se, aby výsledný počet nebyl lichý, což by podle ní mohlo způsobit něco nepříjemného. A konečně třetí se dotýká autorky samotné: pracuje v něm s motivem Morany a panického stavu, neboť u lidí postižených OKP je obsesivní strach ze smrti jednou z častých úzkostí.