Obrazy a objekty Jana Uličného jsou založeny na principu spojování nesourodých prvků a syrovém výrazu. Autor kombinuje odkazy na současnou vizualitu s autobiografickými symboly z dětství, motivy převzaté z počítačových her i portréty současníků a řadu dalších prvků nejasné povahy, otevřených divákově interpretaci. Vše volně propojuje ve vizuálním poli, které není svázáno pravidly stylu či konvenční logiky: pracuje bez primárního rozvrhu, v průběžném dialogu s obrazem, a výsledek nepodrobuje zpětné analýze.