Čtyři velkoformátové obrazy Terezy Zichové představují figurální scény v interiérech propojených totožnými, až psychedelicky působícími dlaždičkami na podlaze a tapetami s bizarním dekorem dinosaura a mořské panny. Podobně zvláštní jsou děje, které se v daných prostorech odehrávají – montáže nesourodých motivů se totiž řídí „logikou“ snu a jsou založeny na hloubkovém průzkumu autorčina podvědomí. Najdeme zde portréty reálných lidí a zvířat z jejího blízkého okolí, reálie z jejího dětství, odkazy na popkulturu, jež ji jako malou ovlivňovala, i bytosti z jejích snů. Na obraze Tonarovi shrnula podněty, které při zmíněném průzkumu vystopovala jako určující pro svou cestu k malování: je tu například obraz pradědečkova bratra, který visel u nich doma (podle jeho příjmení plátno nazvala), o stěnu je opřeno plátno s obří horou s očima, které už kdysi namalovala podle snu, a to vše provází proslulá scéna z filmu Titanic v pozadí, kdy přemluvila maminku, aby k ní pózovala.