Julie Kopová se ve své diplomové práci věnovala tématu nekonečna, tedy kvantitě neměřitelné hodnoty, která je větší než všechny ostatní možné kvantity stejné třídy, a jeho rozpětí do obou stran číselného spektra, tedy -∞ / +∞. Téma bylo později upřesněno na představu o nekonečnu, nešlo tedy o jeho konkrétní vyjádření. Ve velmi abstraktním námětu zkoumala kontrasty maxima a minima, zaplnění a prázdnoty na individuální i společenské rovině. Sérii obrazů Kopová koncipovala jako volnou vizuální metaforu na dané univerzální téma, jež by měla fungovat jako její velmi subjektivní vhled do této problematiky.

Žijeme v době, kdy se nůžky různorodých kontrastů rozevírají stále více, zároveň se zhušťují průsečíky prolínání všeho. Cílem autorky bylo vytvořit abstraktní svět plný pohybu a změn v kontrastu ke klidu a nehybnosti. Především šlo o vyobrazení přeskupující se a pohybující se pozice a vlastnosti současného světa, jejichž celek však zůstává neměnný. Kopová vytvořila celek, který místy působí chaoticky, ale dohromady funguje jednotně. Jednalo se o vyjádření existence rozvíjející se na základě cyklických změn, ke kterým docházelo i v procesu samotné malby, vztahujících se k dalším celkům v této jednotě. Princip jednoty v dílech Kopové vytváří malé i rozlehlé mikrokosmy, tudíž způsobuje stále další diferenciaci a expanzi.

Do uvedeného tématu, které prolíná veškerou lidskou existenci a je její nedílnou součástí, se autorka snažila intuitivně a podvědomě zapracovat celospolečenské archetypy, které jsou všudypřítomné. Nechtěla však do svého díla zahrnovat jakékoliv konkrétní elementy z běžného života, které by narušily univerzálnost vyznění.