Po období koketování s různými přístupy se Adrian Altman rozhodl poněkud křivolakou cestou navrátit k malířské tradici. Ve své práci tak používá bavlněné plátno napnuté na dřevěném blind rámu, olejové barvy, spreje, akrylátový šeps, terpentýn a lněný olej v přiznaně materialistickém pojetí. Místo mobilu se štětcem v ruce. Posedlost a touhu tvrdošíjně něčemu přijít na kloub si tentokrát prominul. Neobjevuje nic nového, jde spíš o záměrně bezvýznamný povzdech. Nesnaží se uspokojit horlivou poptávku po nonkonformitě. Nechce monopol na viditelnost ani mu nejde o etablování rozpoznatelné značky skrze komodifikaci sebe sama. Nejen ateliér Malba 3, ale i instituce AVU a spektákl diplomových prací vytváří rámec, který určil samotnou Altmanovu práci.