Tereza Darmovzalová se ve své umělecké praxi dlouhodobě věnuje konceptuálnímu zkoumání společenských jevů vycházejících z každodenní reality. Instalace a videa využívá jako nástroj pro pozorování a rozkrývání jejích zdrojů, které pramení z podmínek současného světa definovaného neoliberálními praktikami a biopolitikou moci. Leitmotivem je redefinice těchto vztahů a hledání nových perspektiv. Darmovzalová programově pracuje s apropriačními a subverzními postupy jak ve formálním, tak i v ideovém slova smyslu. Její primární autorskou metodou je postprodukční zacházení s obrazovými a zvukovými archivy. Na své poslední výstavě Ve světle řízených událostí v pražské Etc. galerii představila videoinstalaci, jejímž hlavním motivem byla fiktivní komunikace zaměstnanců skleníků, kteří hledají nástroj pro společenskou změnu v dlouhodobé subverzivní podvratné taktice.

Ve své diplomové práci Darmovzalová uzavírá svou osobní zkušenost z odlišného pracovního a životního prostředí, které jí proměnilo druhou polovinu studia na Akademii. Zachycuje stav, kdy se snaží vystavět nový svět na základech toho starého, přičemž nerezignuje a nezapírá svou minulost, své tužby, pudy, ale snaží se s nimi sžít, popsat je a využít je jako nástroj pro budoucí jednání. Daný obraz je zasazen do osobního rámce. Ten Darmovzalová definuje vztahem k dědictví po svém dědečkovi, jenž ztělesňuje vzestup i pád kapitalistického podnikání v ČR v 90. letech 20. století, a historii tří generací žen, které nyní hledají přístup k nakládaní s jeho pozůstalostí a k vlastní budoucnosti. Divák se ocitá v remodelované kanceláři, která je scénou uplynulých, současných a budoucích jednání o osudu žen, jež hledají východisko kolektivní historie a osobních tužeb a ambicí.