Diplomová práce Elišky Dvořákové je výsledkem zkoumání kontrastu mezi aktivním pohybem a pasivním hraním virtuálních her nebo sledováním sportu na obrazovce. Snaží se propojit fyzický a aktivní pohyb s pasivním. Téma přitom řeší subjektivně, nejde tedy o kritiku okolí – zaměřuje se na sebe a svého partnera. Díla vznikají ruční prací, Dvořáková vytváří gobelíny a tapiserie z provázků a textilu. Technika, kterou zvolila, je něčím velmi přítomným, hmatatelným a reálným oproti virtuálnímu světu na obrazovce. Paradoxně je fyzičtější než sledování fotbalového zápasu. Místo aby tedy téma zpracovala virtuálně, využila kontrastu a zvolila konkrétní, materiálovou techniku. Tím se snaží zvýraznit rozdíl pasivního a aktivního. Prostřednictvím techniky se vrací k činnostem, které dělala v minulosti: vztah k materiálu je pro ni zásadní. Forma, již zvolila k vytvoření diplomové práce, je zároveň návratem k předvirtuální době, kdy se lidé zabavovali aktivnějšími činnostmi. Motivy gobelínů Elišky Dvořákové jsou obrazovými fragmenty převážně ze světa fotbalu. Technika, něžná a až typicky ženská, kontrastuje s obsahem – fotbal je sport, který je v širokém povědomí vnímaný jako typicky mužská záležitost.