Anna Krninská ve své tvorbě velmi často zobrazuje sport či jiné aktivity, kterým se ve volném čase sama ráda věnuje. Tato témata zpracovává v realistickém a figurativním stylu, což ukazují i dřívější práce, jako například Punkerka, Pádlaři, Veslař, Gymnastka Věra Čáslavská nebo Biker ve velkém pískovcovém bloku. V diplomové práci Krninská představuje dvě ze svých největších zálib. Jednak jde o fyzickou aktivitu, což je skok z pódia do davu chápaný zde jako sportovní disciplína a navazující na zmíněné práce. Vlastní námět prozrazuje jisté „utržení ze řetězu“ a divokost. Druhý pohled Krninské se obrací k vlastní rodině, která je pro ni důležitým zázemím. Vidíme otce Vladimíra – akademického sochaře a restaurátora –, matku Stanislavu – keramičku – a tři sestry: Barboru – akademickou sochařku –, Terezu – v současnosti diplomující také v Ateliéru figurálního sochařství a medaile – a Alžbětu – knižní grafičku z Vyšší odborné školy grafické v Praze. Je to rodina, která autorku zatím vždy podržela, proto se stala inspirací pro její sousoší. Obrazně řečeno, dopad na zem by byl o poznání tvrdší (což už také osobně zakusila). Anna Krninská tak svým sochařským dílem ztvárňuje představu o dokonalé rodině.