Každý den jako by šmátral nohou a hledal pod ní pevnou zem, zatímco pouze šlape do prázdna. V přísné linii vybudovaných struktur nad ním z každé strany stojí soudce a hodnotí, zda je tím, čím by být měl. Jako by se vše důležité, co má prožít, odehrávalo vně něho. Jako by byl definován pouhým nekončícím vztahováním se k tomu, co tu bylo dřív, a tak přicházel o to, co teprve nastane. Chtěl se vymanit ze zajetí minulosti, a tak se ponořil do vlastních vzpomínek. Svět bez tradic, zdá se, pozbývá i času. Tvořen vnitřními pocity bývalými i přítomnými, přesto snad zachycuje něco generického. Není v něm jasné, co je subjektem a co objektem, co je iluzí a co realitou. Možná právě to, co nikdy nebylo, je víc reálné než to, co je.

Projekt Wake Up Slowly, Butterfly vznikl z dlouhodobé spolupráce Edity Štrajtové a Barbory Volfové a navazuje na témata jejich předchozí společné tvorby. Instalace autorek vytváří imaginární exteriér v interiéru, pomyslné zahrady, jež od diváka vyžadují blízký kontakt. Při intenzivním vnímání prostoru a splynutí s ním může vyvstávat otázka, kde se nacházíme. Jednotlivé objekty instalace vycházejí ze sdílení identit obou autorek i fiktivního zdání a jsou inspirovány osobní zkušeností s vnějšími vlivy. Ovlivňování a neznámo, kvůli kterému se pevně držíme vžitých systémů, ať už se zdají být jakkoli neomylné. Tím opomíjíme vlastní intuici i zkušenosti, podněcované osobními příběhy, vjemy a zvědavostí. Vzniká tak vrstva zfalšovaných vzpomínek, jež nám přináší iluzi nové reality, která vychází z potřeby uniknout od roztříštěného, chaotického a syntetického.