To je ten svět: tady ho máte „Kořalka nalačno v poledne. Zpustošené, dokopané zbytky čehosi, zbytky nějaké někdejší autonomie a autenticity byly čerstvě vypraseny do pustiny a teď se samoskládají do nového tvaru. Nikdo o něm neví, o tom tvaru, jak mnoho a jakým způsobem se v něm zúročí nechtěné dědictví tvarů původních.

Čeho se tady zvlášť zastávám, je vše nízké, nediferencované, neúčinné, nepodstatné, bezvýznamné, bezcenné, podřadné. Je to odpad i tmel i podstata světa. Chová v sobě noblesu, diferenciaci, účinnost, význam, hodnotu, řád. Podstata světa, jako je svíčka podstata ohně.

Strašná je ambice dneška město uklidit a čistkami převrátit v kasárna plná high funny zábavy, ve výběh. Strašná je víra, že až se spodina vymete, zůstane tvrdá samonosná konstrukce úspěšných a kvalitních vrstev, a pokud z ní zase ještě něco popadá dolů, budou to jistě ti nekvalitní a zase se to uklidí.

Jde o to, že takový svět nebude nikdy pořádně fungovat. Úklidem špína nezmizí, jen se změní.“ (Jiří Sádlo: Praha a Brno) Po liché instrumentalizaci bílé kostky bezúčelným plumbingem a ucpanými schránkami na výstavě Karneval chátry: rozplizlé osudy v Holešovické šachtě toto léto František Hanousek (v kontinuální obsedantní-nedisciplinované spolupráci s Jakubem Hájkem, jako na předchozí výstavě a předtím atd., někdy 2017, vlastně by se dalo říct, že umělecká praxe Františka před setkáním s Jakubem neexistovala nebo byla úmyslně zapomenutá) představuje novou adjustaci objektů nazvanou pro příležitost oslavy všech diplomantských výtrysků a opus magnumů „Ohňostroj marnosti“ a vystaví je u Marie na vrátnici.