Násobení velkého množství detailů dá vzniknout celku. Tato věta se v práci Martina Pondělíčka zrcadlí s obyčejnou přesností. Jeho tvorba je tím pádem velmi náročná na čas, který se stal stěžejním tématem napříč jeho uměleckým portfoliem. Zároveň se ve výčtu děl projevuje i zdánlivá rozpolcenost, z tohoto důvodu jsou obsahy ambivalentní a mnohoznačné. Chvílemi lze v uvozovkách hovořit až o trojím autorství, které může pramenit z rozličných přístupů nabytých studii na Pedagogické fakultě UK, Akademii výtvarných umění v Praze a na roční stáži v Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM v Praze.

Jeho dílo Buď Vesuvem mému Herkulaneu je komplexním zprostředkováním dalekosáhlosti střípků osobností. Vážnost je narušena humorem. Na druhé straně je realita rozšířena o fantasy vize a čas se prolíná skrz polopropustnou undulující membránu života. Fantaskně fantazijní svět je sestavený z jinotajů a podobenství. Naskýtá průhledným zrcadlem odraz hlubin a propastí vnímavosti, který ulpívá ve tmě, kam žádná světla nemohou.