Jako chronicky nemocná žena jsem velmi kritická vůči náladě jazyka, kterým jsou popisovánié chronicky nemocníé, a dokonce i vůči jazyku, kterým chronicky nemocní*é popisují sami sebe. Tato pojmenování jsou plná překvapení – zarážejí, uvádějí do rozpaků, ztrapňují a často také různě ponižují. Zajímá mě pocitová reflexe jazyka biomedicíny a také běžného hovorového jazyka používaného v kontextu normativu zdraví. Mám na mysli bližší vnímání jazyka, jazykových metafor, působení jazyka a řeči. Jde mi o zcitlivování pocitu z jazyka a pojmenovávání.

Pracuji uvnitř místně specifikých podmínek postsocialistické České republiky, v prostředí bývalého východního bloku, v češtině. Navazuji na situace z vlastních zkušeností a ze zkušeností popisovaných chronicky nemocnými. V tomto prostoru se pokouším nalézat momenty, ke kterým se lze vztahovat obecněji – hledám obecnou, celospolečenskou jazykovou náladu, vyjadřování, mluvu. Nacházím silné uspokojení ve snaze tyto konstitutivní momenty, které formují, dovytvářejí nemocné a jejich postavení, pojmenovávat, případně zároveň tato označení rovnou taky přejmenovávat.

Základem práce jsou textové fragmenty, úryvky, pro které je velmi důležitá částečná obecnost a nedořečenost. Fragmenty se skrze individuální pocitovou zkušenost, která začíná zjišťováním a reflexí jazykových zobrazení, tvarování a znesvéprávňování, pokouší pojmenovávat společné podmínky. Práce by měla být co nejpřístupnější lidem, kterých se téma jazyka v souvislosti s chronickými nemocemi týká.

Diplomovou prací navazuji na své předešlé textové práce, na psaní, sbírání textových fragmentů, vytváření analogií a novoslov. Pokračuji s rozmlžováním konkrétního osobního příběhu ve snaze přiblížit se obecnému subjektu. K popisu mé práce mi připadá být výstižný pojem zcitlivování, který dobře identifikuje proces procházení a přemítání o situacích a pohnutkách.