Diplomová práce vychází z mých předchozích dvou klauzurních prací (čus nad zlato, 2020 a kraj hlubokých údolí, 2021), na které i přímo navazuje, a dohromady tak vzniká trilogie.

Pojítkem celého díla je postava mého alter ega Johuše Matuše, z jehož perspektivy je i celé dílo tvořeno. Ten započal svoji tvorbu v roce 2013 vytvářením audiovizuálních obsahů zpracovávající témata ruralismu a existencialismu, z čehož vznikl specifický hudební žánr rural pop, který zkoumá vztahy a dualismy, jako jsou například: jednotlivec vs. společnost, město (centrum) vs. venkov (periferie), venkovské buranství vs. městská etiketa, čisté vs. zkažené, mystika a spiritualismus (Nová Paka, Semily) vs. viditelný svět, pudové vs. racionální chování atd. Referencí rural popu je venkovské prostředí (přímo Semilsko v Podkrkonoší), odkud pocházím, a vše, co se od něj odvozuje nebo se přímo proti němu (či k němu) vztahuje.

Po usazení se na české hudební alternativní scéně a zároveň s nástupem pandemie a nemožností koncertování jsem se v roli alter ega začala nově věnovat médiu malby. Postava Johuše Matuše se tedy tak se všemi konotacemi, které nese, dostala do galerijního a výtvarného kontextu. Třetí díl trilogie se zaměřuje právě na tuto expanzi z hudebního kontextu do výtvarného.

Formálně i žánrově je snímek velmi různorodý. Využívám zde principy hraného, narativního filmu, reportážního přístupu, (meta)dokumentu, animovaného filmu, found footage a v neposlední řadě také vlogové a videoklipové estetiky či záznamu performativní akce. Zároveň ale v celém procesu ponechávám velký prostor pro improvizaci a obsahové vklady osobností, které jsem ke spolupráci oslovila (Julie Černá, Albert Romanutti, Marie Ladrová, Pavel Borovička).

Žánrově bych vzniklý snímek připodobnila k fúzi vlogu, metadokumentu, filmové eseje, hraného filmu a videoklipu.

Všechny použité přístupy spolu úzce komunikují, prolínají se a po obsahové stránce vytvářejí příběh, který vychází ze světa rural popu.

Při zamyšlení, po jaké pozornosti tato práce v současném světě touží, docházím k tomu, že ve své tvorbě téměř vždy přemýšlím v lokálním měřítku. Je pro mě důležité konkrétní prostředí, ve kterém dílo vzniká a s kterým pak zpětně komunikuje s použitím specifického jazyka.

Je pro mě důležitá srozumitelnost, myslím i na naivního, uměleckým světem nepolíbeného diváka, i když to vše má své limity – například v humoru a konkrétních kulturních odkazech. Ze všeho nejvíc ale má práce touží po pozornosti současných i potenciálně budoucích fanoušků právě Johuše Matuše.