Lucie Bečvářová rámuje obrazy. Její práce je o návaznosti, souvislostech, o společném prostoru, o péči, o vzájemnosti. Rámy fungují jako ochrana obrazů, jako oddělení vlastního místa v rámci sdíleného prostoru. Jako spojka s ostatními obrazy v prostoru. Jako prostředek, díky němuž jsou různorodé věci pospolu bez toho, aby si vzájemně vadily. Zarámovaná díla přitom pocházejí od různých autorek a autorů.

Diplomová práce navazuje na dlouhodobý zájem Lucie Bečvářové a její předchozí tvorbu. Těžištěm je přitom její feministické zaměření, které si spojuje s péčí, rovnoprávností, nehierarchií. Téma ji zaujalo i tím, že je sochařské, ale zároveň jde o spolupráci, což je něco, na co se Bečvářová chce dál zaměřovat. Jde jí i o návaznost: co bude s dílem do budoucna (vystavení již hotových obrazů) a smysluplnost práce (k čemu je dobré to, co dělá, rám má svůj účel).