Podnětem pro diplomovou práci byla úvaha autora nad otázkou uvedení virtuálního objektu do pozice sochy. Virtuální objekt lze vnímat jako skutečně prostorový tehdy, když začne sdílet prostor s pozorovatelem. Pozice pozorovatele je proto klíčová pro schopnost prostorového vnímání, která je zásadní pro vnímání sochařského objektu. Objektem se stává interakce s virtuálním prostředím.

Instalace je pokusem o nahlédnutí na prostor i na jeho vnímání jako na objekt. Prostor je zde pochopen jako trojrozměrný vstup. Jinými slovy prostor, na rozdíl od objektu, zahrnuje i možný akt jeho přímého pozorování. Možnost zaujmout aktivní pozici ve virtuálním prostředí i sledování této interakce je proto přímou součástí celé práce.

Virtuální prostředí zde zpracovává motiv snahy o tvorbu a jakési tunelové vidění, jež z této snahy plyne. Divák se tak pohybuje v prostředí, které existuje mezi virtuální inspirací a fyzickou tvorbou.