V průběhu studia se Pavel Kytner soustavně zabýval tématem krajiny, vztahů mezi objekty či pozicí pozorovatele, proto není žádným překvapením, že vyústění jeho studia se zaobírá vztahem mezi přírodou a architekturou. Přestože se na první pohled může zdát, že se jedná o práci poukazující pouze na environmentální žal, není tomu tak. Vznik tohoto tématu totiž pramenil z pragmatického pozorování bizarních kompozic vegetace a architektury, do kterých se následně začal promítat subjektivní obsah autora. Byl fascinován obyčejným, ověřeným kontrastem organických struktur a studených, přísných, geometrických ploch budov. Subjektivní obsah se projevoval jako soucit s živým prvkem, kde autor nacházel pocity vyloučení, izolace od kolektivu či společnosti. Na základě těchto pohnutek realizoval dílo, jež až v průběhu práce otevíralo pole environmentálních asociací. Izolované stromy se tak staly prostředkem ke zkoumání obecnějších principů a postojů člověka k vegetaci ve městě.

To, jakým způsobem Pavel Kytner přemýšlel o tématu, zřetelně reflektují obrazy, které vytvořil, neboť mapují jeho myšlenky a zaznamenávají proměnu obsahu a perspektivy nahlížení. Setkáváme se tak s obrazy, které vypovídají o izolaci, útlaku, o formálním kontrastu výrazových prostředků, o rozdílnosti vegetace a architektury, o změně nahlížení na tradiční krajinné plány nebo o tom, jaký postoj zaujímáme k přírodě.