Jan Štulíř ve své práci zpracovává celou škálu motivů spojených s lidskou existencí. Dotýká se témat osobní identity, společenských rolí a vzájemných mezilidských vztahů. Volba námětů je intuitivní, výchozím impulzem je vždy silná emoce, která vede k rozvinutí komplexnějšího příběhu, jenž ale v obrazu není nikdy dopovězený. Právě tato ambivalentnost dává prostor k různému čtení. Dílo chce umožnit sebereflexi, zcitlivění, zastavení se. Obraz, jak ho autor vnímá, je místem bez času a jasného historického ukotvení a stává se symbolickým prostorem. Ve tvorbě Jana Štulíře se vždy objevovaly postavy reprezentující různé společenské role. Můžeme vidět například nevěstu, boxera, klauna, kněze, vojáka. Člověk se v jeho obrazech stává hlavním aktérem. Je ale vždy obklopen krajinou, která představuje konečnou autoritu.