Medard J. Zeman se retrospektivně ponořil do českého výtvarného umění 70. a 80. let, zejména do fáze tzv. české grotesky. V této době vidí nejbližší odraz současné reality západního světa i Česka, reality života v systému, který se přežil a dávno přesluhuje. Zároveň ale také nemá žádnou představitelnou alternativu.

Umění tohoto období nám může sloužit jako příklad kultury vzniklé v době, které věří a rozumí opravdu jen málokdo. Přímo se proti ní vymezit je ale příliš těžké a přijít s realistickou a zároveň pozitivní představou o budoucnosti už nedokáže téměř nikdo. Když je realita a vize budoucnosti až příliš roztříštěná, Češi*ky mají deprese a humor.

Otázky obsažené v umění této etapy nově reflektuje autor dílem multimediální opery, ve které se pokouší najít pozitivní cestu z tohoto dějinného mezidobí.

K inspirativní reflexi mu sloužily dvě významné osobnosti české kultury 70. a 80. let, umělci Karel Pauzer a František Ringo Čech.