Zlata Ziborova se zabývá ekofeministickou posthumanistickou teorií a mezidruhovými vztahy. Pracuje s organickým odpadem, bakteriemi, kvasinkami a zvířaty a využívá materiály produkované vlastním tělem.

V projektu CorpUs SCOBY se zaměřuje na poetický výzkum mezidruhových vztahů a významnou podobnost lidské tělesnosti s ne-lidskými/více-než-lidskými tvory a entitami.

Prozkoumává tyto vztahy společně se symbiotickou kulturou bakterií a kvasinek (zkráceně SCOBY), která metabolizuje cukry a kofein pro nápoj kombucha a jako vedlejší produkt vzniká bakteriální celulóza, která se podobá lidským tkáním a kůži.

Základem projektu je nádoba z recyklovaného skla, ve které se rodí na základě objemu fermentační tekutiny různé „bytosti“. Vystavěné prostředí skleněné „dělohy“ tak nese úlohu biologické entity otevírající prostor pro koexistenci a interakci mezi lidmi a mikrobiálním životem. Autorka vystupuje jako mikrobiálně situovaná tělesnost, která osahává, ochutnává, opečovává, očichává, povídá si a pozoruje tuto bohatou kulturu v provázaném vztahu. Ve vztahu, ve kterém rozpouští své jednotné já, aby mohla dosáhnout na možnost množného my. 1

Bakteriální celulóza se v její práci stává metonymií lidského mikrobiomu, který v současnosti prochází mnohými proměnami. Některé jsou vědomé, jiné jsou důsledkem klimatických a environmentálních změn. Mikrobiom i znečištění nás spojují, a to už od stadia embrya plovoucího v plodové vodě, napříč kontinenty i biologickými druhy, jako evoluční cesta skrze prostor a čas. Bakterie, kvasinky a jiné oku neviditelné entity tak přebírají roli svědka a prostředku naší společné cesty.