Nerovně zrcadlit okolí dokola

Diplomová práce Kateřiny Kuchtové je výměna dnů. Skrze střídání perspektivy je možné vidět vlastní omezující automatismy. Vychází z toho, že společná věc, na níž se podílíme, a měli bychom ji chtít ovlivňovat, jsou dny, které žijeme – jak vypadají a čím je naplňujeme.

Ze vzájemného vztahu ohromnosti jednoho dne osmi miliard lidí a „pozemní“ představy toho, co asi v tuto minutu všichni naráz děláme, došla autorka ke dvěma tvarům: glóbu zavěšenému ve tmě, jak obvykle planetu Zemi zobrazujeme, a „tokamaku“ – propojení žité reality s ideály a strukturami, které naši realitu tvarují.

Čas a místo, které nás všechny spojuje – jeden den – se rozhodla vyzkoušet v menším měřítku; mezi dvěma osobami. Jako dospělí nejsme zvyklí trávit celý den v přítomnosti někoho jiného – aby se buďto soustředil on na nás nebo my na něj. Kuchtová proto začala diplomovou práci právě tím. Strávila několik dní „stínováním“ jiných osob, aby zjistila, jestli ji tato zkušenost upozorní na vlastní stereotypy plodným způsobem, a pomůže jí nahlédnout chápání lidí, jak se zapojovat do společných věcí, jinak, aby toto mohla zobrazit.

Dny nahrávala, kreslila a popisovala, ale navštívení cizího dne – chození jinými cestami, řešení jiných problémů, než těch o den dříve a později, a účast na jiných rozhodnutích, než která by udělala sama – bya tak zvláštní, že ji dovedly k nabídnutí této zkušenosti nové skupině lidí. Ta pak tvoří živý portrét dne nerovně zrcadlící svoje okolí dokola, na výstavě prezentovaný audiozáznamem.

Trávením času, (ne)porozuměním a (ne)možnostmi ovlivnit společná pravidla se Kateřina Kuchtová zabývá dlouhodobě.