Základním prvkem výtvarného sdělení Anežky Abrtové je kresba, kterou někdy propojuje se sochou, objektem a performancí. K práci přistupuje procesuálně jako k jakémusi odkrývání vnitřní mapy, ať už ve vizuální představivosti a jejím odrazu ve vnějším prostoru, nebo vytváří určitý záznam pohybu v prostoru uvnitř těla. Nevychází ze skici nebo plánu, výsledek je jí často skrytý a odkrývá ho zpětně nebo během procesu. Co se týče vizuální formy, dalo by se říct, že k ní přistupuje jako ke „koláži“, kdy kombinuje různé způsoby zobrazení v kresbě jako ke střídání rolí identit a jejich vyjádření.

Ústředním motivem práce Anežky Abrtové je lidské tělo ve své fyzičnosti a intimitě, někdy doplněné symboly, jindy zobrazené v jednotlivých částech člověka. Někdy vychází z příběhů z okolí a doplňuje je kolektivními významy z pohádek, mýtů a dalších příběhů. V poslední době tyto obsahy vymazává, a tak se pro ni celý proces stává jakýmsi dlouhodobým vrstvením „obrazu“ a následným odkrýváním. Diplomová práce Políbení žihadlem volně navazuje na předchozí tvorbu. Včelí žihadlo se vyskytuje v kresbách jako nepatrný motiv, který proces jednotlivých děl doprovází.