Barbora Lepší prezentuje objekty, křehké a labilní, které můžeme vnímat jako mentální modely určitého prostředí či imaginární architektury. Jsou založeny na spojení několika různorodých prvků, odkazujících k vizualitě dnešní „post-internetové“ doby: současných materiálů, jako jsou barevná plexiskla či dibond, digitálně manipulovaných fotografií, vycházejících z organických fragmentů těl a rostlin, ale také vlastních kreseb a maleb, u nichž ji zajímá i to, jak se proměňují zapojením do trojrozměrného média. Ústředním principem jejích asambláží je vrstvení a prolínání, korespondující s povahou současného digitálního světa.