Lukáš Cinkanič znovu obnovuje a prožívá intenzitu dlouhých pobytů na nákladních vlacích a v jejich okolí, momenty, které byly a nadále jsou formující pro jeho tvorbu. Skrze malbu obnovuje a zároveň zprostředkovává dál své vzpomínky. Vytváří portály, které přibližují jeho subjektivní zážitky z cest. Cesta se stává tvůrčím prostředím. Lukáš Cinkanič o ní vytváří pracovní záznamy a velkoformátové malby na stěnách opuštěných domů v industriální krajině. Putování krajinou a jeho specifika jsou konfrontovány s ostatními místy, kde Cinkanič tvoří. Různá tvůrčí prostředí umožňují různé pracovní procesy. Liší se technologickou vybaveností i časem, který můžeme na místě využít, což přináší rozdílné výsledky. Získané zkušenosti samovolně vybízejí k přecházení mezi odlišnými výrazovými prostředky malby. Všechny její polohy jsou ve vzájemném vztahu a tvoří jeden celek. Je tedy syntézou vnitřních prožitků, které následně vedou k osvojení si nových tvůrčích procesů.