Křehké porcelánové objekty, svatyně, artefakty, světlo a čas. Přetrvávající starověké pozůstatky v tiché krajině bezčasí. Podhoubí mýtů, které rostlo dlouhá tisíciletí. Co se vytvoří a zanechá, putuje dál vlastní cestou.

Tereza Šrámková se obvykle věnuje environmentálním tématům, antropocénu a fikci, které zpracovává nejčastěji v betonových sochách, keramických objektech a v klasických grafických technikách. Brouzdá ve fiktivních krajinách, kde není člověk, ale je v nich patrný jeho zásah. Aktuálně tato témata řeší ve spojení se starověkými kulturami a jejich mytologiemi. Mísí je do vlastního pojetí mystičnosti, příběhů, světů a archeologie. Pro diplomovou práci si autorka vybrala právě toto téma, protože ji fascinuje vzdálené a nesoučasné. Starověký Egypt a antika jsou všeobecně známé svou bohatou mytologií a symbolikou, skýtají obsahově i vizuálně výživnou potravu, ze které se dosud čerpá. Od naší současnosti jsou sice už dál, zároveň je v nich ale něco blízkého, fascinujícího a hluboce se dotýkajícího.