Malířská studie přírodních poměrů Jeseníků se zvláštním důrazem na geologickou stavbu a vizuální mapování přirozených lesů. Hory (potažmo příroda) nazírané jako fyzické / duševní / duchovní bytí, jako orgán živoucího těla Země, nedefinitivní, progresivně hnětený časem a silami mimo lidskou představivost. Východiska jak malířská, tak myšlen­ková, nalézaná v romantické vědě a realistickém malířství devatenáctého století, jmenovitě například ve sféře přírodovědecky-estetického přístupu Johna Ruskina. Malířské zviditelňování struktur skal a kamenů se snahou uvědomit si jejich stavbu a jejich souvislost se stavbou větších celků. Malířství zde slouží jako nástroj vizuálního studia přírody, jako nástroj chápání sebe sama jako části Země.