Tvoření struktur vysvětlení pro věci, které nelze snadno chápat či dobře ověřit, člověka vždy neúnavně lákalo. Riziko pasti s tím související zvyšuje i bizarní lidská potřeba být vědomě klamán a dojímat se vlastní výjimečností. Tyto konstrukty, aplikované i na drobné, nedůležité situace silou zvyklosti nebo genetickou daností mozku, dávají vznik­nout obsesivnímu odůvodňování a víře, že vše musí mít svůj důvod. Možnosti útěchy v domnělých odpovědích, stav, který nelze mít pod kontrolou a je přirozeně zneklidňující, pro mě tvoří spojující prvek, jenž mě přitahuje a dává mou práci do pohybu.