Nepřímo navazuji na své práce z pátého ročníku, kdy jsem se zaměřila na rozhraní mezi realitou a abstrakcí a inspirovala se gotickou malbou. Pracovala jsem s významem prostoru a specificky deformovanou perspektivou navozující atmosféru podivnosti. Nyní se dále zabývám prostorem a mystikou: návaznost na středověký koncept pekelných bran se odráží v podobě bezedné jámy. Samotný koncept pro­pastí nebo absence prostoru evokuje dvojstrannost reality neznámého. Jámy mohou být něco, čím se dá propadnout. Nebo mohou být něčím, co nám umožňuje vidět odlišnou krajinu skutečnosti, jinou než tu, v níž se nacházíme.

V mé práci postupně dochází k mazání hranice mezi vnějším a vnitřním. Kombinace rozporu mezi touhou vyjádřit věci viděné a dotknutím se možnosti zobrazit výsledky úvah. je to podobné jako snažit se pěstovat mlhu.