V reakci na současné kulturní a sociální dění používám média figurální plastiky, kterou zasazuji do ikonografických kontextů jako reminiscenci na sym­bolické až archetypální vyobrazení. Vycházím z klasických, pro Evropu tedy především křesťanských a před­křesťanských témat. ve své práci vědomě čerpám z „kořenů“ západní kultury, které přenáším do podoby psychoanalytického portrétu post­moderního člověka. Zabývám se otázkou identity, již současnost připravila o tajemství a soukromí. V nemožnosti vidět pravou tvář věcí se generuje zajímavý psychologický fenomén, kterým je naše mnohdy apatická reakce na zprávy o tragických událostech ve světě. Dále mne zajímá fenomén tzv. mediálních „Avatarů“, kteří se stávají prostředníkem a zároveň nástrojem pro odosobnělost lidského kontaktu. Své plastiky narušuji současným vizuálním prvkem, čímž nabourávám jejich klasickou formu, stávající se tak znepokojivou, na první pohled prvoplánovou. u použitých artefaktů má důležitou roli nejen jejich význam, ale i estetická hodnota v kompozici figur. Má práce zbavená kontextu a výkladu je díky kombinaci inspirace klasickým sochařstvím (např. Michelangelo, Rodin) a současnými figurálními umělci (např. Marc Quinn, Banksy) formálním pokračováním tradice západního sochařství. Za pomoci obsahu, kontextu vzniku a umístění soch se snažím tuto tradici uplatnit, aniž by byla zbavena své autenticity a duchovního obsahu.