Veronika Gabrielová se ve své diplomo­vé práci dotýká tématu enkulturace. Problematiku složitosti „socializačního procesu“ vnímá v širším měřítku na základě vlastních zkušeností s blízkými i vzdálenými kulturami. Také časové uchopení tématu sahá od nejranějšího autorčina dětství po aktuální současnost. Zahrnuje například reakce na suvenýry z cest po Asii, na pravidelné dovolené u moře, svátky a s nimi spojené kulturní a společenské rituály, na cestování, studijní a pracovní pobyty, rodinné a prostorově-situační konstelace vlastní rozvětvené rodiny, estetické vnímání navázané na vkus i kýč jako jeho neustále přítomný stín, kulinářské zážitky apod. Odtud rozmanité stupně emocí i odstupu ve výrazové poloze kresebného souboru jako celku (sentiment, resentiment, distance, kritická pozice). Součástí autorčiných prací jsou tradiční rukodělné postupy, takže vedle kresby fixou používá například vyšívání či šití (sešívání). Dotýkání tématu je tak zkonkrétněno a materializováno (ztělesňováno). Předpokládaným výsledkem diplo­mové práce bude instalace z celkem osmadvaceti středoformátových a dvanácti velko­formátových kreseb, které lze považovat za sebereflektující antropologické meditace zpřítomňující skrze médium jedince kladné i proble­matické rysy svobodné společnosti.

Petr Vaňous