Spíše než zhmotňováním konkrétní ideje je pro autorku tvorba vetkáváním vlastních linií procesu a improvizace do struktur materiálové přeměny, která se neustále odehrává kolem ní. Ať už pracuje s tavením skleněného odpadu, tvarováním vodních vírů, nebo dělá pokusy s magnetismem, Monika Kučerová nechce designovat, ale vytvářet prostor pro vzájemné působení sil, které se podílí na výsledku jak po formální, tak i obsahové stránce. Obdobné motivace stojí za diplomovou prací 5 Chances (to) Tame Fooling Mind. Pět příležitostí zkrotit „zlou“ mysl využívá autorka na různorodých místech Akademie, která se týkají vzdělávání (se) ještě jiným způsobem než v prostorách ateliérů. Červenou nití diplomové práce je totiž proces „učení se“ a pozice komunikujícího, který má „zmizet“, aby si mohl „ten druhý“ vztahovat témata k sobě samému. Mysl v názvu instalace samozřejmě není doslovně zlá, autorka se tak snaží vystoupit z intelektualismu, vytvářet příležitosti „vplést se do světa“ jinak něž právě skrze mysl. Vytvořením pěti příležitostí (náhod) si klade otázku, zda je možné vytvořit prostor pro kontakt s „Reálnem“, jež leží mimo symbolický řád, a je tedy slovy nepopsatelné. Jednotlivé sochařské znaky jsou jakousi „interpretační hádankou“, kde jsou propozice a pojmy vzájemně propleteny a sdělení je možné interpretovat stejně tak jako útok i obranu nebo jako žert i vážnost. Namísto předání vlastních poznatků sdílí autorka své selhávající nástroje a spekulativní průlezky, které jí samotné umožňují zakoušet témata, na která není (jednoduchá) odpověď. Přestože tedy existují záměry a koncepty, kterými se mohou kolemjdoucí zabývat, cílem není přesvědčovat nebo předávat obsah implicitně. Každá instalace je zároveň absurdně doslovnou i nedořečenou skicou, jež nutně nečeká na rozuzlení/dotvoření (správnou interpretaci) performancí. Naopak, chce být dialektickým uzlem, který každý vezme za jiný konec a pokusí se ho sám pro sebe „rozvázat“ na základě svých vlastních zkušeností a hodnot.