Mia Milgrom ve své tvorbě zpracovává témata lidské a mimo-lidské péče a systémů podpory. Její prostorové instalace oscilují mezi křehkými momenty rozpadu a symbiózou jednotlivých částí. Kombinováním organických a syntetických materiálů vytváří nečekané vztahy a alternativní možnosti napojení. Ve své práci Undercurrents: The Water Drinks Me využívá přirozené filtrační systémy jako metaforu nejen k širší ekologické kontaminaci, ale také k osobní očistě a procesu absorpce smutku. Projekt úzce navazuje na předešlé práce a rozšiřuje jejich vizuální jazyk i materiálový experiment. V instalaci jsou ústředním bodem nepravidelné slzy z křišťálového skla a nerezu zavěšené do site-specific instalace, která mění celou podlahovou plochu v jakousi probíhající stavební práci. Ta odhaluje jednotlivé vrstvy země, kterými se přirozeně filtruje voda. Instalace je provázána pomalou cirkulací dešťové vody, odkazující na symbiotické cykly, vodní krize a s nimi spojenou tělesnost.

V projektu Undercurrents pracuje Mia Milgrom s materiálovou asambláží, v níž jde o novou vztahovost a proměnlivé významy nebo metafory, které jsou závislé na poloze pozorujících. Hmota s námi komunikuje, spoluutváří prostředí, v němž žijeme, a podílí se tak na (nejen)lidské zkušenosti. S pojmem filtrace pracuje Mia Milgrom velmi intuitivně – setkávají se zde a vzájemně se ovlivňují minerály, voda, organický život i civilizační odpad. Jde o zásadní proces údržby vyžadující velké množství času a spolupráce. Praktickým překračováním dualismu mezi organickou a neživou hmotou se pokouší o provázání zkušeností nebo o jakousi spekulativní hru, v níž kovy vrůstají do dřeva a původně měkké materiály se ocitají v těžkých tělech. Od klasického starověku až do 18. století se věřilo, že minerály a kovy rostou pod zemí stejně jako organická hmota. V podobných fiktivních koncepcích se věda vlévá do poezie, stává se někdy neuchopitelnou a zároveň nabízí obrovský horizont možností, neohraničených a nedogmatických.